14.11.2009      Hon na bažanty       Vlastiboř

Včera jsme se s Dixinkou zúčastnili našeho dalšího honu, tentokrát to byl hon na bažanty. Doprovod nám jako obvykle dělal Martin a tentokrát s námi jela i Nikola s Chuckem.  Hon ze konal v okolí malého městečka Vlastiboř v Jižních Čechách. Sraz byl tentokrát až kolem desáté hodiny, takže žádné brzké vstávání, žádné přemlouvání u vstávání, hezky pohodička, ranní kávička a odjezd až v půl deváté, což bylo úplně super. Tentokrát ani žádné bloudění, co víc si pro začátek přát... :-)

Sraz byl ve Vlastiboři v hospodě, kde jsme hned na začátku s Nikolou slavili velký úspěch. No jo, jediné dvě ženské... Já jsem si dala dvě horké griotky, ani ne pro zahřátí, protože počasí bylo nádherné, ale spíš jen tak na chuť. Potom jsme nastoupili na vlek a vyrazili s traktorem na místo. Jízda byla úžasná, svítilo sluníčko, takže jsme se kochali podzimem. Byl to krásný komorní hon, nic velkého, 12 střelců a 7 psů - 2 labradoři, 2 ohaři, bígl, jezevčík a Dixinka.  Po zahájení jsme obdrželi pokyny a šlo se na věc.

Byly připraveny dvě leče, hned kousek od sebe, takže žádné přejíždění, všechno hezky pohromadě. Došli jsme k první leči, střelci se rozestoupili, padl povel a už to šlo jako na drátkách. Bažanti létali krásně, střelci měli dobrou mušku a tak se psi nenudili. Dixi lítala jak potrefená, krásně zvedala bažanty, krásně hlásila :-)) ... byla prostě kouzelná, jak pronásledovala ty letící a řvala a řvala... A náš Chuck ten mě velice mile překvapil. Báli jsme se, že bude kravit, ale to on ne. Nosil nádherně, žádné kraviny, prostě profík. Tak to šlo dál a dál, pak pauza s občerstvením a druhá leč. Ta byla větší a taky víc zvěře. Dixi se opět projevila jako výborný dohledávač a slídič, kde naháněla bažanty přímo na ránu. Bylo to super.

Od druhé leče jsme odcházeli v půl třetí. Dixi byla hrozně unavená, naběhala toho opravdu hodně. Takhle unavenou jsem ji ještě neviděla, snad jen po porodu... :-))) Potom následoval výřad a zakončení. Dostali jsme čtyři bažanty, takže zítra máme oběd jasný, budou dva kousky na víně. :-) A další dva jsme zamrazili pro dětičky na trénink.

Bylo to prostě opět super, ale tentokrát jsme to měli i se zraněním. Dixi si na konci rozřízla pátý polštářek, té krve... Celou nohu měla zakrvácenou. U auta jsem jí to potom ošetřila, hezky obvázala, ale i přesto to pořád krvácelo a krvácí. Snad se jí to brzo zahojí, stačí jezdit 2x týdně na veterinu s Agou, nemusíme i s Dixinkou...

 

První leč

 

 

Nervózní Dixi... až abych ji pustila z toho vodítka...

 

 

Pauza s Nikolu. Jen Chuck s Dixi moc nepózovali, buřtík vyhrál...

 

 

 

 

Druhá leč

 

Dixi jde do akce. :-)

 

 

Tak kde jsou???...

 

Škoda, že je ta fotka rozmazaná... Dixi pronásleduje křídlovaného kohouta.

 

Chuck - rozený aportér

 

Dixi s aportováním nezůstala pozadu...

 

 

A další...

 

Spokojená Nikola a ještě spokojenější Chuck.

 

Bahenní koupel v podání jednoho nejmenovaného labradora...

 

A závěrečný výřad

 

12.9.2009      Hon na kachny       Vydří

Dnes jsme se s Dixinkou zúčastnili našeho druhého kachního honu. Doprovod nám opět dělal švára Martin a jeho táta, a já jim touto cestou děkuji, že nás vzali s sebou. Hon ze konal v okolí města Vydří v Jižních Čechách. Vyrazili jsme ráno v šest, a musím říct, že vstávání bylo fakt děsivé, v pět, brrr... Po dvou hodinách a drobném bloudění jsme dorazili na místo (ale já jsem říkala hned, kudy máme jet, no když mi někdo nevěří...). Ani jsem nevěřila, že jsme to fakt našli.

Hon zahájili v devět hodin trubači. Jelikož se jednalo o velký poplatkový hon, bylo i dost lidí. Celkem asi 90, psů 10. Po zahájení jsme obdrželi pokyny a informaci, že pojedeme do sedmi lečí. Paráda, říkala jsem si, to se Dixi pořádně vyřádí. A taky že jo...

Kolem půl desáté jsme dorazili k prvnímu rybníku. Střelci se rozestoupili a já čekala na povel, že můžu vypustit psa. Padly první rány a Dixi začala šíleně řvát a ječet... Rok nikde nebyla a tak byla jak smyslů zbavená. Natěšená, nervózní a šťastná, byla radost na ní koukat. Pustila jsem ji a ona hned s šíleným řevem vlítla do rybníka. A pořád řvala, plavala a hledala... Naštěstí se za chvilku dočkala, padla rána a na hladinu dopadla kachna. Dixi pro ni jak jinak než s jekotem doplavala, čapla ji, hezky přinesla a předala. No jo, já to říkám pořád, že ona je prostě hrozně šikovná. A konečně to vidí i jiní. :-))) Tak to šlo dál a dál, až za námi bylo všech sedm lečí.

Od posledního rybníku jsme odjížděli ve čtyři. Byla jsem dost unavená, nohy mě takhle hrozně snad ještě nikdy nebolely... I Dixi toho měla plné kecky... Usínala v sedě. :-) Takže jsem byla ráda, že už máme před sebou jen zakončení. Celkem bylo uloveno 221 kachen a nějaké lysky, myslím že 15, nějak sem to v té rychlosti nestihla spočítat. Martin s tátou dostali každý po jednom kuse, já s Dixi jsme dostaly kousky dva. Příště asi vezmu i Agáthku, ať máme pořádnou večeři. A co říci závěrem? No přece LOVU ZDAR a příště přijedeme určitě zase. Je to paráda mít loveckého psa a pracovat s ním. Kdo nezažil, neuvěří...

A fotky tentokrát mám, foťák jsem si poctivě přichystala a dokonce jsem měla i funkční baterku... Asi se lepším. :))

 

 

Zahájení

 

 

Rozestoupení okolo leče

 

 

 

 

 

 

 

Dixi lítala furt jak pošuk a hledala a hledala a hledala... a taky řvala a řvala a ...

 

 

 

 

 

A našla :-)

 

 

Dixinka vyrazila pro kačenku...

 

 

...ale hned vedle padla jedna křídlovaná a ta byla samozřejmě zajímavější.
Když se to hýbe, je to přece zajímavější, to je pro ni ten správný lov.

 

 

A kačka neměla šanci. Kdo by taky před Dixi měl šanci, že...

 

 

 

 

 

 

 

 

Moje šikulka.

 

 

Dixi kachny pravidelně kontrolovala...

 

 

... a hlídala.

 

 

Svačinová pauzička

 

 

Únava už je vidět

 

 

K velkému překvapení všech se v rybníku objevilo i srnčí...

 

 

 

 

 

Výřad

 

 

Tady už sotva stojím... ale aspoň se připotoměle usmívám. :-)

 

 

Dixi s výřadem

 

 

Zakončení

 

 

 

Doma ještě zapózovala s kačenkama a šlo se do postele...

 

 

Leden 2009 - Lov divočáka

Zúčastnila jsem se svého prvního lovu divočáka. Za tento úžasný zážitek děkuji mojí kamarádce Evě.

A jak se takový divočák loví? Důležitá je důkladná příprava. Eva připravila čaj s rumem, no spíš rum s čajem, navlékla mě do věcí na hory (měla jsem na sobě osm vrstev, ani dýchat mi moc nešlo) a jely jsme na místo. Vyškrábala jsem se na sedačku, byla asi tak 5m nad zemí a můj strach z výšek... Tam mě Eva usadila do posedového vaku a nalila mi rumíček na zahřátí. Byla jsem hrozně napjatá a pořád jsem se na něco ptala. Vím, že jsem asi měla být potichu, ale když mě všechno tak hrozně zajímalo... :-))

Intenzivně jsem sledovala terén dalekohledem a říkala jsem si musíte, prostě musíte přijít. Seděly jsme ani ne hodinu a najednou jsem je uviděla. Nadšením jsem nemohla ani dýchat jen jsem začala šeptat: "Už jdou, už jdou, tam...a je jich hrozně moc!!!" Bylo jich třináct, velká tlupa divočáků.

Eva vzala připravenou flintu a špitla na mě, že až vystřelí, ať se dívám, kam budou utíkat. Čapla jsem dalekohled a čekala. Eva zaměřovala a u toho se potřebovala pořádně "uvelebit", aby zamířila dobře. Tak jsem se posouvala a posouvala, nechtěla jsem Evě překážet, až jsem byla půlkou zadku ve vzduchu a najednou mě napadlo, že když spadnu, divočáci se vylekají a utečou...Ani mě nenapadlo, že bych si taky třeba mohla něco zlomit. :-)) Najednou padla rána. Rychle jsem koukala kam utíkají a najednou... úplné ticho.

Zapálily jsme si cigaretu a Eva zavolala Tondovi, který lovil pár kilometrů za námi. Počkali jsme na něj a pak jsme šli všichni na nástřel. Tonda mi začal všechno vysvětlovat a ukazovat. Bylo to super. Evička zašla do auta pro Huberta, aby udělal dosled. Divočák ležel asi 20m od nástřelu.

Ještě pár fotek a přišlo vyvrhování. Já jsem sice chvilku vyhrožovala, že na tohle fakt nejsem a že se na to koukat nebudu, protože bych mohla zvracet... no nedalo mi to. Jak krev nemusím, tohle mi vůbec nevadilo.

Pak už stačilo odtáhnou kus do auta. Byla jsem ze všeho tak nadšená, že jsem se nabídlo, že kus odtáhnu. Frajerka... 40 kg je 40 kg.... Ale zvládla jsem táhnout statečně, pak už to převzal Tonda. A potom? Potom už jsme jeli domů dát si víno a oslavit ten šťastný lov.

 Evi díky, že si mě vzala s sebou. Vím, že jsem byla asi trošku hlučná a že to se mnou nebylo jednoduché... Byl to pro mě opravdu velký zážitek.

 


 

 

Byl hrozně těžký...