18.10.2008    Hon na kachny     Holany u České Lípy

Včera jsem se s Dixi zúčastnila našeho prvního honu, a to honu na kachny. Doprovod nám dělal švára Martin a jeho táta, díky těm dvěma jsme  se na honu ocitly a my. Hon ze konal v okolí města Holany u České Lípy. Vyrazili jsme ráno v sedm a po dvou hodinách, jednom zvracení Dixi a táhnutím se za asi deseti kamiony jsme dorazili na místo. Byla docela zima, jen šest stupňů, ale sluníčko naštěstí svítilo a příjemně hřálo.

Už myslivecká chata mě nadchla. Na kraji rybníčku obklopeného sádkami, na kůlech nad vodou stála krásná chata. Tak bych chtěla jezdit odpočívat, to prostředí, prostě paráda... Dali jsme si snídani, něco k pití a vyrazili na zahájení. Kolik bylo střelců nevím, tipuji ta tak na 15, ale psů bylo sedm, pět ohařů, dva křepeláci a Dixi. Po zahájení jsme vyrazili k prvnímu rybníku. Naše stanoviště bylo na protější straně rybníka a jak se později ukázalo, blbější stanoviště jsme už dostat nemohli. Rybník byl z části vypuštěný a zrovna u našeho stanoviště byl dvoumetrový pás bahna. Aby jsme pořádně viděli, museli jsme do bahna. Dovede si představit, jak jsme asi vypadali... a hlavně Dixi. Byla strašně natěšená, takže na každou ránu vyrazila vpřed, omrknout, jestli něco nepadlo. A nepadlo... Kachny nad námi přelétly všehovšudy třikrát a vždy dost vysoko, takže první rybník měl skóre nula. Dixi byla hotová, tak hrozně se těšila a nic. Slíbila jsem jí, že to na dalším rybníku napravíme.

Šli jsme se zahřát,  občerstvit a razilo se k druhému rybníku. Ten byl hned za mysliveckou chatou. Naše stanoviště bylo na kraji pole za rákosím, oddělujícím rybník. A bylo to výborné stanoviště, čtyři střelci, já a Dixi.   Střelcům se dařilo a Dixi měla konečně co dělat. Začala ječet, jako že hurá a vyrazila nosit. S prvními dvěmi kachnami neměla problém, padly kousek od nás, ale nechala jsem ji, ať si zanosí. První kachna se ještě hýbala, to Dixi nezažila, tak kolem ní pobíhala a koukala na mě, co jako má dělat. Byla hrozně legrační. Ale pak ji vzala a přinesla. Další kachny už musela dohledávat. Další tři střelci byli kousek o nás, u výbornémo rákosí a taky bez psa. hned mě volali, že mají v rákosí dvě kachny, tak jsme šlo dohledávat. Rákosí bylo dost husté, ale to Dixince nevadilo. Hned šla dovnitř a za minutu se vynořila i s kachnou. Pak našla i další a už nás volali zase nazpět, že tam je taky co dohledávat. Bylo to prostě super. Dixi makala jak hodinky, ještě jsme ji neviděla pracovat s takovou vervou a ohromnou chutí. Byla prostě kouzelná, zářila s ní radost a ze mě taky. Myslivci ji chválili, jak skvěle pracuje, byla jsem na ní moc pyšná. A byla jsem ráda, že když první rybník nevyšel, na druhém si to nošení a hledání vynahradila. Vždycky jsem kachnu položila ke střelci, který k nám byl nejblíže. Ale to neklaplo. Dixi mezi střelci pořád pobíhala a kontrolovala, jestli jí ty její kachny někdo neodnesl, jestli je má všechny a pak mi je snesla na jednu hromadu, aby to měla lépe pod kontrolou. Všichni jsme se jí smáli, jak si je hlídá. A pak se ozvalo zatroubení a bylo hotovo. Dixinku jsme ještě poslala do rybníka, aby ze sebe umyla kachní barvu a bláto a já jsem se přidala, abych si opláchla "červené" ruce. A šlo se na zakončení.

Celkem bylo uloveno 96 kachen, 47 na prvním rybníku, 49 na druhém. Z toho Dixi mi jich přinesla 10. Na to že tam bylo sedm psů a že si na prvním rybníku ani neškrtla to bylo dobré. Martin s tátou dostali každý po dvou kusech, já a Dixi jsme dostaly kousky čtyři. Ještě poděkování, "Lovu zdar" a hurá na oběd. Měla jsem hrozný hlad a Dixi taky. Dixinka si jako zdatný somrák vysomrovala asi půl kila masa, a mě překvapilo, že jí to myslivci dávali jíst rovnou z talíře. Já jsem si ještě poslechla, jak je Dixi šikovná a jak jí to fakt šlo (nejvíc mě potěšila pochvala od Martina, který si vždycky myslel, že je Dixi jen taková postelová blbka, ale Martin byl nadšený, jak skvěle pracovala) a jeli jsme domů. Doufám, že na hon zase brzo někdy vyrazíme.

Fotky z honu nemám, protože jsem doma nechala foťák, ale aspoň jsem dneska Dixi vyfotila s úlovkem. Jednu kachnu jsme nechali pro Chucka na cvičení, tak si Dixi ještě zanosila. Zbylých sedm jsme se švagrovou oškubali a vykuchali, no... kuchala jenom Andrea, já na to fakt nemám žaludek... Takže Martine díky, že si nás vzal s sebou, byla to výborná zkušenost, kterou bych si ráda ještě někdy zopakovala. A doufám, že zopakuju, už kvůli Dixince, kterou to moc moc bavilo.

Úžasná myslivecká chata na vodě

Dixinka s úlovkem

Fotit se chtěli všichni, Aga, Lukáš, Dixi a Marek

A ještě trošku aportu...

Moje šikovná holčička.