5.8.2007 NV Legnica (PL)   rozhodčí: Jerzy Olszewski (PL)

První srpnovou neděli jsme jeli podruhé zkusit štěstí do Polska, tentokrát do městečka Legnica. Již předem jsme věděli, že je před námi 83 psů a že nás čeká dlouhý den. Ráno jsme vyrazili s drobným předstihem, přeci jen jsme tu cestu už znali, alespoň do Jelení Góry a dál už to byl jen kousek, ale... V Góře nás ukazatel svedl na cestu takřka polní, která vedla po hřebenech místních dosti vysokých kopců. Proto jsme do Legnice dorazili čtvrt hodiny po zahájení. To ale vůbec nevadilo, protože jsme tam další 3 hodiny čekali v hrozným vedru namačkaní pod slunečníkem. Nikde žádný přírodní stín, hrozné horko a před námi hrozně moc psů...

Na řadu jsme se dostali v půl třetí. Pan rozhodčí byl již asi unaven, neboť to vzal dost fofrem. Jedno kolečko, kouknutí na hlavu, nadiktování asi 10 slov a bylo po všem. A copak máme v posudku... "Hlava skandinávského typu, krk, tělo a končetiny v souladu se standardem". Toť vše... Za 3,5 hodiny čekání, 7 hodin v autě mi to přišlo dost málo. A co říci k posudku? Fenečce ve štěňatech pan rozhodčí oznámil, že má americkou hlavu. No na to, že je to anglické plemeno..... A výsledek? Dle očekávání Velmi dobrá 1.

Již cestou zpět jsme se s Nikolu shodly, že do Legnice již nikdy více! A když pak den na to začal mít Chuck zažívací potíže a pan doktor konstatoval střevní katar a týden na antibiotikách, bylo to jasné. Toto byla naše poslední polská výprava... Ale když v Góře bylo tak hezky...

 

Zastávka na benzince a vyhlížení paničky

           

 

Takto jsme trávili podstatnou část dne...

 

 

A pár fotek z kruhu

      

 

 
v

 

21.7.2007 NV Mladá Boleslav   rozhodčí: Dana Smržová

V sobotu jsme s Dixi vyrazili do Mladé Boleslavi, kde se konala národní výstava. Původně jsme sice jeli na p. Kašpara, ale místo něj posuzovala pí. Smržová, z čehož jsem neměla zrovna radost. Jsou prostě rozhodčí, na které pojedu ráda, na které méně raději a na které nepojedu vůbec. Ještě víc mě naštvalo, když jsem zjistila, že p. Kašpar na výstavě posuzuje, ale ne nás... tak trochu podraz od pořadatelů...

Když jsme dorazili na místo, trošku poprchávalo. Měla jsem radost, že nebude pařák, ale to jsem se přepočítala... Za hodinu vysvitlo sluníčko a už nezalezlo. Proto jsem byla moc ráda, že nám Olča s rodinou poskytli azyl ve stínu. Malá Adélka byla taky moc hodná. Hlídala mi Dixinku, když jsem fotila ostatní psi, pořádně mi ji vyčesala, no prostě úžasný servis.

Na řadu jsem se dostali kolem jedenácté, když už sluníčko pařilo jako o život. Já jsem se trošku zasekla u focení ostatních (co bych pro tu databázi neudělala...), proto jsem do kruhu doběhla na poslední chvíli. Hned jsme si dali dvě kolečka "na zahřátí" a musím uznat, že kruhy byly dost prostorné. Na konci druhého kola jsem s sebou málem sekla... A Dixi? Ta se pro změnu chovala jako pako. Nechtěla stát, odcházela z kruhu, chtěla líbat mě, paní rozhodčí, všechny kolem... prostě moje hyperaktivka. Ono ji to později v tom vedru přešlo. A výsledek? Iluze jsem si moc nedělala, proto mě výsledek Velmi dobrá 2 nijak nepřekvapil. Tak snad se toho CACíka taky někdy dočkáme...

              

 

Když vylezlo sluníčko, "nacpali" jsme se pod stan Olče. Za poskytnutí přístřešku jí moc děkuji. A Dixi určitě taky...

 

 

 

13.5.2007 NV Jelenia Góra (PL)   rozhodčí: Bożena Banasiewicz (PL)

V neděli jsme si s Dixinkou zajeli poprvé na výstavu do zahraničí, a to do Polska. Pocity z výstavy mám dobré, pěkné místo, spousta místa u kruhů, žádné davy lidí, prostě příjemně strávená neděle (no až na ty odporné turecké toalety...). Přijeli jsme hezky na čas, v půl desáté, ale hned u kruhu mě radost přešla, když jsem zjistila, že jdeme na řadu poslední a před námi jsou mimo jiné golden retrívři. A že jich nebylo zrovna málo... A tak jsme se procházeli, váleli, odpočívali a čekali a čekali. Na řadu jsme se dostali ve dvě. Měla jsem obavy jak dopadneme. Sice nás tam bylo pouze 6, ale holky z klamaru, Carda a dva zástupci Trollängens... to nevěstilo nic dobrého. Ale i přesto jsme nedopadli nejhůř - Dixi získala ocenění  Výborná 1. Škoda toho CWCéčka... Tak snad příště nám to vyjde.

 

 

 

 

                 

 

 

 

 

 

Boj o nejlepší fenu - Agáta, Dixi a Zaza. Titul si nakonec odnesla Agátka.

 

 


 

 

13.1.2007 NV Olomouc     rozhodčí: MVDr. Jindřiška Bendová

Tak jsme se s Dixinkou opět zúčastnili výstavy, a to národní v Olomouci. Myslím, že po této zkušenosti mě na Olomoucké výstaviště už nikdo nedostane. Malinkatá hala, ve které bylo až neuvěřitelné množství lidí, žádný vzduch, horko a kruhy bez koberce, takže jsme běhali na dlažbě, která poněkud klouzala. Měla jsem co dělat, abych sebou nesekla... a abych se neotočila a nejela hned domů... Myslím, že to pořadatelé trošku nezvládli. Na to, že byla výstava rozdělená na 3 dny, tam byl neuvěřitelný zmatek, nedalo se kam sednou, takže deku jsem z batohu vůbec nevytáhla, protože jediné místo, kam bych se s ní vešla bylo venku.

Ale i přes tuto špatnou zkušenost budu na Olomouc ráda vzpomínat, neboť jsme si s Dixi vyběhli náš první titul a to res.CAC!!!!! Měla jsem (a pořád mám) neuvěřitelnou radost. Dixi jsem hned za odměnu koupila nové přetahovadlo, z čehož měla očividnou radost. A Aga taky... A tady je pár fotek za které moc děkuji Olině.

 

 

                

 

 


komplet mezitřída - Alma z Holubího lesa, Just You and Me Darrem Canis a naše Dixinka

 

 

Minisérie: Dixi a výstavní postoj...

Drž tu hlavu... ...nehýbej se... ...ty nohy hezky rovně... ...já už nemůžu...