|
Vyrazili jsme na procházku do Krčského les. S Nikolou,
Chuckem a půjčila jsem si i Fannouše, aby viděl taky jiný les, ne jen ten náš.
Všem se v Krčáku moc líbilo, lítali, dělali kraviny a pózovali pro naše
"umělecké" fotky.
Nás malý velký František
S Chuckem byli nerozluční kamarádi
Chuck pokaždé jinak - jako modelka a jako pakouš...
Pózovací fotky
Výchova Chucka - už jsem to fakt nevydržela a začala jsem Chuckovi
vysvětlovat, že takhle to dál už fakt nejde...
Na skále se smečkou
Holky s Fanoušem pozorují srnky
Dovolená v Chorvatsku... paráda. Konečně sluníčko a teplo. A
moře..... Vyrazili jsme v pondělí večer. Tři auta a v nich osm lidí a tři psi.
Celou cestu pršelo, takže jsme začali propadávat panice, co tam jako budeme celý
týden v dešti dělat... Naštěstí marně. Celý týden bylo nádherně, svítilo
sluníčko a bylo teploučko. Takže jsme se každý den váleli u moře a holčičky si
užívali té spousty vody. Dixi, naše vodní pako, byla přešťastná. Tolik vody a
neomezené plavání, to byl její sen... Dokonce se pokoušela slanou vodu pít, ale
naštěstí jí to nechutnalo... A i Fanouš si dal po pár dnech říct a naučil se
plavat. Hned bych si dala ještě týden dovolené. Tak zase za rok...
První den - holky okamžitě vletěly do vody.
Přetahovačka
Paní domácí měla tři kočky, které bylo třeba venčit, a tak museli
"vražedkyně" nevinných kočiček čekat v autě. A moc se jim to nelíbilo.
Večerní grilování. Dixi se domáhala grilovaného kuřecího stehýnka, použila
možné i nemožné, leč marně...
Musela se tedy spokojit s gambáčem.
Konečně unavená...
Holky řádí v moři...
S páníčkem a paničkou...
Pár pózovacích fotek. Agátce to šlo nejlíp, rozená modelka...
Neurotik Dixi ... hoď mi to, hoď mi to, dělej!!!!
A hurááááááá do vody
A závěrečná romantika.
Naše svatba... -:)))))
A je ze mě paní Schreibová...
Několik "uměleckých" fotek z víkendu na chatě...
U vody...
Dixi už to pózování nevydržela.
Jelikož Dixinka dnes slaví své druhé narozeniny, udělala jsem jí
a taky Agáthce masový dortíček. Vyfotit holky ležící a slintající na dortíky
bylo dosti obtížné, neboť vždy, když jsem talířky položila na zem se na ně hned
začaly vrhat, ale nakonec se nám to podařilo. A holkám to očividně móóóc
chutnalo.
Víkendové koupání na chatě. Lužnice byla jako kafíčko, takže jsem se konečně
koupala s holkama taky já. A bylo to úžasné...
Naše skokanka Aga. Nejlepší skoky - rovnou na mě (já jsem ten žbluňk před
Agou)...
Dixi skáče pro klacíček
společná práce
Dixinčin odpočinek uprostřed okrasné skalky...
Na Velikonoce jsme jeli na chatu do Dobronic. Moc jsem se
těšila, protože jsme tam půl roku nebyli. A Velikonoce se vydařili, bylo krásně
a výprask jsme s holkama dostali jen malinký. K nám totiž chodí kluci jako
první, takže jsou ještě střízliví, naštěstí. Poslední tři roky se vždycky za
něco převlečou, za vidláky, za bezdomovce a letos šli v pyžamech. Honzovi to móc
slušelo...
Holky v hospodě
Holky alá kamzíci
Zastavili jsem se u našeho "dodavatele" králičích kůži, u
souseda Slávy a ten holkám ukázal perličky. Nechtěla jsem, aby na ně holky
štěkaly, ale Sláva jim to povolil a velmi je povzbuzoval v hlasitosti. Myslela
jsem, že je trefí, půl hodiny řevu...
31.3.2007 PĚTILETÉ RETRÍVŘÍ
TAŽENÍ
Poslední březnový víkend jsme si užívali s Nikolou,
Chuckem a spoustou ostatních retrívrů. Konalo se totiž „Pětileté retrívří
tažení“ ve Strakách u Nymburka. Na tuto akci jsme se moc těšili. Já hlavně
proto, že jsem se těšila, až to retrívrům natřeme...
A jak to vše probíhalo? Nikola nás v sobotu ráno v devět
všechny naložila a vyrazili jsme. Hned po prvním kilometru my bylo jasné, že
to bude úžasná cesta, neboť naše modelka Agáthka v zadu s Chuckem nepojede,
a tak se mi hned nacpala dopředu pod sedačku. To hned zaregistrovala Dixinka,
která vzadu bez Agy přece nepojede, a tak se mi uvelebila na klíně...
výborný.
Před desátou jsme dorazili na místo srazu, do restaurace
v městečku Straky. Po přivítání jsme dostali instrukce a přemístili jsme se
do lesa, do vojenského prostoru Milovice. A až zde jsem pochopila, jak je
úžasné mít špringra. Z aut bylo totiž vypuštěno asi 70 retrívrů a my jsme
měly s Nikolou hodně co dělat, abysme Chucka našli... (Já jsem v lese
dokonce vtipně začala řvát na "Chucka", aby to h.... okamžitě přestal žrát,
ale za mnou se tiše ozvalo "to není Chuck" a ta retřívří slečna na mě tak
divně koukala...). Poté, co se psiska aspoň trošku vylítali, seřadili jsme se k
nástupu. Organizátoři nás všechny přivítali, dali nám základní instrukce a
poté jsme byli rozlosováni do družstev po devíti. Čirou náhodou jsme byli s Nikolou ve
stejném družstvu, v oranžovém...
A pak už následovaly jednotlivé disciplíny. První
spočívala v tom, že jsme museli vylézt na kopec (tou nejstrmější
stranou...), kde bylo schováno pět papírků, které jsme museli najít. Byla
jsem tak nastartovaná, že jsem našla hned tři, ale nějak jsem nepostřehla,
že mám přinést z bločku jen ten první papírek, ne celý bloček... Takže
zatím, co všichni vyrazili do lesa, já lítala znovu po kopci a dávala bločky
na původní místa... Šlo to rychle, takže jsem naše družstvo za chvilku
doběhla a mohli jsme po značené trati vyrazit. Po půl hodince jsme dorazili
na další stanoviště, kde měli pejsci najít chované dummíky. Jelikož bylo
pejsků trochu víc a soutěžit jich mohlo jen devět, přenechali jsme tuto
disciplínu retrívrům, přece jen, zajíc to nebyl... Chuck i ostatní byli moc
šikovný, dummíky rychle našli, takže jsme za chvilku pokračovali dál. Tady
nás čekali čistě lidské disciplíny. Střelba ze vzduchovky (trefila jsem),
střelba z praku (netrefila jsem) a hod granátem (hádejte... netrefila...). A
pak už přišla na řadu Dixinka - dohledávka srnčí nohy. Našla krásně a ještě
lépe přinesla, šikulka. Poté následovali disciplíny jako hromadné odložení
(hádejte čí psi to pokazili...), běh přes překážky s dohledávkou nohy a
jejím přinesením, podlézání, přelézání, hádání, schovávání... A tak to šlo
další 3 hodiny, procházka lesem zpestřená soutěžemi, vše v krásném prostředí
za perfektního počasí.
Kolem třetí hodiny jsme dorazili značně zmožení k autu.
Dixi byla velmi žíznivá, a tak se hned vyválela v dost nechutné louži,
prostě nezklamala... Takže jsem ji musela omýt a čekali jsme, až aspoň
trošku oschne, abysme ji mohli naložit do auta a jet na oběd. Po jídle
jsme si ještě chvilku povídali a potom následovala předání diplomů všem
zúčastněným a vyhlášení nejlepšího družstva. Skoro, byli jsme druzí. Tak
snad příště... Byl to moc pěkný výlet a příští rok si to určitě zopakujeme.
Nástup a rozlosování družstev. Ještě že šli moje flekatky
tak snadno identifikovat.
Chuck pořád lítal za ženskýma a Nikola to po chvilce
nevydržela... Dixinka byla kupodivu docela hodná.
Nikola se smečkou.
Museli jsem si namalovat bojové obličeje...
Čekání na disciplínu
Chuck s nohou
S holčičkama
A závěrečná koupel v podání Dixi...
Trénink aportu - Chuck a Dixi.
Chovanci ústavu pro mentálně postižené psy - Chuck a Aga
Jarní procházka s Chuckem.
Chuck si na poli našel luxusní klacek... no spíš větev...
Slídění a down v podání Dixi.
Navštívila nás Marcela s klukama a přinesla bažanta. Tak jsme
s Dixinkou potrénovali aport. První se trošku zdráhala, přece jen to byl její
teprve druhý kontakt s bažantem, a tak ho pořád zkoumala a očichávala, ale
nakonec si dala říct a pěkně nosila.
Po práci si všichni zasloužili dobrou odměnu. Marcela krmí
dravou zvěř.
Společné jarní foto
Huráááá, konečně nám napadl sníh. Vydržel sice jen tři dny,
ale i tak jsme si to náležitě užili.
A procházky s Chuckem a jeho paničkou Nikolou byly hned veselejší.
Naši skokani...
Na procházce jsem se zastavili na cvičáku a já jsem hned zkusila, jak půjde
holkám chůze po kladině.
Agáthka byla moc šikovná, hned kladinu přešla a dokonce nám i zapózovala, prostě
modelka.
Dixi si to musela taky vyzkoušet, ale hned mi přistála za
krkem. Asi se jí na kladině moc nelíbilo.
Až na ty svítící oči je to docela pěkná fotečka.
Začal nám nový rok v novém domově, a tak jsme svolali kamarády
a udělali si pěknou sobotní procházku v Miličáku.
Dixi, Chuck, Aga, Elf a někde mimo Indy.
Holčičky a náš nový kamarád Chuck. Konečně máme s kým chodit na procházky a taky
jezdit na výstavy!!!!!
|
