|
Vánoce jsme letos trávili u mé maminky na Moravě a konečně
jsme si tuhle zimu užili (asi poprvé a naposled) sněhu. No sněhu... spíš
sněhového poprašku, ale i ta troška holkám i nám stačila k radosti. Pořád lepší
než nic. A tady je pár fotek z rodinného výletu.
Holky a jejich "bratranec" Joy
Dixi měla ze sněhu opravdu velkou radost. I Aga se nechala
vyhecovat ke hraní...
Pár rodinných... Moje maminka, sestřenky Lucka a Blanka a
synovec Jirka.
A Biskupská kupa...
Jak jsem už psala v novinkách, přestěhovali jsme se na
"venkov". Holkám se v novém domově velice líbí, buď běhají v lese, nebo se válí
na zahrádce. Zahrádka je prostě super. Už se těším na jaro, až se o ni budu
pořádně starat a taky si na ni něco zasadím.
Naše hlídačky... nebo spíš modelky? A když je válení přestane
bavit, začnou dělat bugr.
Na podzimní procházce v lese a taky trochu slídění na poli.
Dixi první tak trochu jako debilek, ale potom už je i s Agou
hodně unavená..
To jsme se fotily samospouští...
Vycházka s páníčkem na Kavčích horách.
Dnes jsme měli velmi výjimečnou
procházku s Azalkou, Péťou a Robčou. Marcela byla tak hodná a přinesla nám na
zkoušku kachnu a bažanta. Tímto jí ještě jednou moc děkuji. Takže jsem s
Dixinkou poprvé trénovala aport na zvěři, vycpaninu nepočítám. Byla úžasná!!!
Nečekala jsem, že jí to napoprvé hned tak půjde. Kachna z vody žádný problém a
dokonce mi ji i vzorně předala. A několikrát po sobě. S bažantem už to bylo
horší. Ten se jí nosit nechtěl, asi byl na ni přece jen trochu težký. Ale věřím
tomu, že kdybych ho hodila do vody, hned by mi ho přinesla. Dixi má totiž vodu
moc ráda. A dokonce máme i nějaké fotky.
Nejdřív jsme se museli proslídit
k vodě.
Dixi hned na začátku
vypíchla zajíce a hlasitě ho prohnala, takže to nebylo
špatné.
A potom už následovala pořádná koupel. Zaza si to
náležitě užívala. Takové skoky, to se jen tak nevidí...
A tady už je naše krasavice s
kachnou. Je to vážně šikulka.
Zazince to šlo s kachnou taky
moc dobře.
Konečně jsme se dočkali...
týden dovolené. Super! A strávili jsme ji kde jinde, než na chatě v Dobronicích.
Počasí sice nebylo nic moc, ale i tak jsme si to s holkama užili. Procházky,
pole, louky, lesy a taky nějaké to koupání, ovšem pouze za účastí našich
čtyřnohých krasavic. Já jsem se hlavně těšila, až budeme chodit na houby. A
našli jsme jich spoustu. Taky jsem stihla holky ostříhat a zvládli jsme s Dixi i
trénovat aportek s králíkem (vycpaným), takže to byl vcelku příjemně prožitý
týden.
Hrátky s páníčkem. Až z toho
ztratil hlavu.
Taky jsme byli na poli potrénovat slídění. No
občas to bylo slídění rychlostí blesku...
Pár pózovacích foteček - naše krasavice a kámoška
Astička.
Po procházce dostaly holky
večeři a Aga to většinou hned po jídle zabalila a šla odpočívat. Dixi ne, ta nás
zlobila pořád.
Naše houbařky.
Cestou domů jsme se zajeli podívat, jak to vypadá
s naším bytečkem. Páníček to hned okouknul a holčičky
si vyzkoušely, jak se jim
bude líbit na zahrádce. Bohužel se netrefily a vyzkoušely si zahrádku sousedů,
kterou
Dixi hned označila... Potom se uvelebili v kufru a jelo se domů.
Víkend na chatě v Dobronicích
se vydařil. Sice jsme byli na sobotu přihlášeni do Boleslavi na výstavu, ale
jelikož nám páníček koupil bazén, museli jsme výstavu odložit a jet ho hned
vyzkoušet. I když sestavit ho nebylo zrovna jednoduché... Zjistili jsme
(podotýkám že až po té, co v něm bylo 20cm vody), že musí stát opravdu na
rovině. A tak se bazén různě přesouval po zahradě, až jsme konečně kolem desáté
večer našli to vhodné místo. Ale stálo to za to. Bazén je fakt super... Holkám
se moc líbí, no a mě samozřejmě taky.
Po koupání trocha odpočinku...
... a můžeme si hrát. Dixi a míček.
Fotečky z výletu do Potštátu.
Víkend s Evou a její smečkou byl nezapomenutelný... Chatička uprostřed lesa,
hned vedle rybník... dokonalé. Holkám se tam taky moc líbilo. A mě se moc líbili
ti mrňousové. Kdyby to šlo,
hned bych si jednu slečnu vzala domů.
Mrňouskové.
Naše holčičky a štěňátka...
Když chcete vykoupat 10 špringrů,
potřebujete dostatek klacíků a spoustu energie...
Skokani Pepa a Hubert. Nikdo
jiný už tak odvážný nebyl.
Po pořádné námaze zasloužený
odpočinek. Spíme kde se dá... Aga na špalku a Péťa v poněkud menším pelíšku...
Konečně je tady léto, a tak jsme
si zajeli s holkama na chatu. Byl tam i náš kamarád Aron, a tak jsme si zašli na
pořádnou procházku. První probíhačka po louce a po lese, a potom pořádná koupel
v Lužnici. Taky jsme zašli na můstek, abych si vyzkoušela, jestli Aga
nezapomněla skákání do vody a kupodivu místo Agátky skákal Dixi. První se trochu
zdráhala, zvlášť po prvním skoku, kdy zaplula celá pod hladinu, ale nakonec tomu
přišla na chuť.
 ˇ
Áronovi se do vody moc nechtělo.
Hezky si počkal, až mu holky klacek přinesou.
Ale nakonec se mu plavání taky zalíbilo.
Dixi na mě první nevěřícně koukala, jestli to s
tím skákáním myslím vážně...
... ale potom se odhodlala a skočila. A Áron hned
za ní.
'
3.6. - Druhý pražský
špringrsraz
První červnovou sobotu se v
Hostivařském lesoparku uskutečnil druhý pražský špringrsraz, a to za účasti
10 špringrů a 1 kokršpaněla. Ač to tak v týdnu moc nevypadalo, počasí nám
naštěstí přálo. Sluníčko svítilo a tak se mohli pejskové pořádně vykoupat.
Po koupání následovala procházka po přilehlých polích, kde si mohli špringři
pořádně zaslídit a vypíchnout si bažanta či zajíce. Poté jsme si vyzkoušeli
i dohledávku a aport. Sice jen s atrapou, ale i tak to mnozí z nás velmi
ocenili. A po dvouhodinové procházce přišla pejskům opět vhod pořádná
koupel.
Psiska lítali jako zběsilí. Chvilkami
bylo docela obtížné identifikovat, které puntíkaté stvoření je vaše.
Krmení dravé zvěře.
Plavání pejsky moc bavilo. A zvládli i aportovat.
Náruživý aportéři...
A nakonec pár pokusů o společné foto. Zkuste někdy vysvětlit takovému počtu
psů,
aby se aspoň minutu nehýbali... prakticky nemožné.
Tak jsme si zašli s holkama na
pole, trošku potrénovat aport a slídění. No a taky trošku plavání v Botiči.
Dixinka bohužel dřív než na potok narazila na louži. A jak to dopadlo... je to
prostě takové naše malé prasátko.
Po "bahenní koupeli" jsme mohly
jít na pole slídit a potom už hurá do vody.
Dixi se přece jen musela trošku opláchnout.
A na konec ještě trénink aportu.
No není to ukázkové předání...
O víkendu jsme jeli na chvilku
na chatu a holčičky si to tam moc užívaly.
Lítaly po louce, po polích, plavaly... prostě pohodička.
O víkendu jsme byli s Norou a
Azalkou potrénovat slídění a taky vyzkoušet, jak jde našim puberťačkám plavání.
Musím říct, že i když holky plavaly prvně v životě (tedy kromě Agušky), šlo jim
to výborně a dokonce je to móc bavilo.
Po plavání jsme vyrazili na pole
procvičit slídění.
Pokusila jsem se i společnou
fotku, ale Aga za mnou najednou něco zmerčila... srnky. A tak jsme procvičili i
hlasitost.
To byla pohoda...
Na procházce na Kavčích horách
pro změnu s Petrou a Indy. O víkendu ještě v zimní bundě a v pondělí tričko z
krátkým rukávem... Konečně k nám totiž dorazilo JARO!!!!!! A holky z toho měly
očividně radost. Já jsem jim to sice hned pro začátek zkazila, protože musely
trénovat aport, ale pak už mohly řádit jako o život.
Petra učila holky pořádně skákat.
A nakonec pár úsměvných fotek... Dixi alá Gremlins...
a smějící se Indy
Konečně na chatě. Na jarní
počasí to moc nevypadalo, tak jsme si aspoň užili poslední zbytky sněhu.
Doma si holky daly banán s
tvarohem a jogurtem a hurá na kutě.
Na procházce se mou sestřenkou
Lindou a psími bratranci Mirečkem a Harvíčkem. Mirek je stejně ujetý do míčku
jako Dixi, ale jelikož je poněkud větší, měla Dixi většinou smůlu. Mirek byl
rychlejší.
Snažila jsem se holkám vysvětlit taktiku, jak na
Mirka a kupodivu poslouchaly.
Bylo jim to ale stejně prd platné, protože Míra si míček hlídal.
A tady je náš dědoušek Hárvíček.
Na poli v Hostivaři s Induškou a
Petrou.
Projdu nebo neprojdu??? To je
dilema...
Kdo uhádne, co holky vyhlíží....
no přece jaro!!! Ale zatím nikde...
Naše skokanky. Tyhle překážky
jsou tam sice pro koně, ale to nám teda vůbec nevadilo.
Tento víkend jsme byli letos
prvně na chatě. Konečně jsme si užili pořádného sněhu, a že ho tam bylo opravdu
dost. Holky byly úplně nadšené. Tolik sněhu letos ještě neviděli. V Praze
vždycky napadne tak centimetr a už z toho se radují. Takže si asi dovedete
představit, jakou měli radost. V sobotu nám na procházce sněžilo, ale v neděli
krásně svítilo sluníčko, takže jsme si procházku pořádně užili. Dokonce jsme si
i trochu zaslídili a zastopovali, takže velmi příjemně strávený víkend.
To máme ale krásné dlouhé uši...
Co to tady je???
Já to prostě najdu...
Potom jsme na druhém kopci
uviděli srnky. Tak jsme se prošli, aby si holky vyzkoušeli stopu.
Šlo jim to dobře. Za chvilinku obě zmizeli za horizontem...
Dixinka po delší sněhové
procházce.
V neděli jsme šli na chvíli i do
lesa. S Dixi mám ale ještě trochu problémy, protože jakmile vleze do lesa, vezme
mi dráhu a můžu volat jak chci a nic. Vrátí se až když chce sama. A nějaké
pískání a volání "ke mě", to ji opravdu nezajímá.
Hurá, jsme v lese!!!
Sněhu bylo opravdu hodně. I
Agáthka malinko zapadla...
Dokonalá spolupráce.
Naše zlatíčka...
Procházka s Norou, Andym a
Azalkou v Hostivaři. Myslela jsem, že za námi ještě nějací špringraři dorazí,
ale nakonec jsme zůstali s Norou a čtyřma puntíkatýma potvůrkama sami. Konečně
napadlo trošku sněhu, a to našim puntíkáčům moc líbilo. Dokonce jsme narazili i
na srnku. Když jsem šla po dvou hodinách už poněkud promrzlá domů, potkali jsme
ještě Marcelu s Robčou a Péťou, a tak jsme se ještě chvíli zdrželi, aby si nás
kluci taky užili. Doma se holky nažraly a zalehly. Ani se jim nedivím... já toho
naběhat jako ony.
Aga stokrát jinak...
Konečně má sádru dole a tak
jsme mohli o víkendu vyrazit s holkama do lesa. Bylo to super. Holky byli
nadšený a lítaly jako o život. Musím pochválit Dixinku, protože začala být
konečně samostatná. Vždycky lítala hlavně za Agáthkou, kousala ji do nohou,
tahala jí za ocas a nic jiného ji nezajímalo. Ale teď už je z ní malý lovec.
Hledá si stopy a nás si moc nevšímá. No spíš si nás vůbec nevšímá. Mám co dělat,
abych ji přivolala.
Ale mám taky dobrou zprávu. Když už jsme se vraceli z lesa, tak si Aga na
poslední chvíli všimla stáda srnek na kopci, no a hurá za nima. Dixi letěla
samozřejmě za ní. A pak už jsem jen slyšela, jak Aga štěká někde v dálce a
najednou jsem slyšela i druhý štěkot... Dixinka hlásila taky, šikulka. Když už
jsem slyšela štěkot jen velmi slabě, zapískala jsem a čekala. Agáthka přiběhla
hned, je to poslušná holka, ale Dixi nikde. Začala jsem pískat, volat, ale kde
nic, tu nic. Zezačátku jsem v dálce ještě slyšela její štěkání, má hrozný ječák,
takže je slyšet dlouho, ale teď už bylo jenom ticho. Začala jsem panikařit a
okamžitě jsem se drápala na ten kopec. Podotýkám, že to byl dost prudký a velký
kopec, kdo zná Krčský les, ví o čem mluvím. Na to že mi před třemi dny sundali
sádru mi to docela šlo. Sice mě noha pěkně bolela, ale v tu chvíli mi to bylo
úplně jedno. Pořád jsem řvala a pískala, a když jsem se konečně vyškrábala až
nahoru, vidím Dixi jak ke mě letí od cesty pod kopcem. Strašně se mi ulevilo.
Byla pryč asi 10 minut, ale mě to připadalo jako věčnost. No a tady je pár
fotek.
Na tomhle místě už jsme
několikrát potkali srnky, takže to holky musí důkladně prozkoumat.
Aga něco našla a Dixi ji hned
letí na pomoc.
Musím říct, že spolupráce jim
jde dobře. Zvlášť společné hledání.
Chvilka oddychu u krmelce.
Nějaké nové fotky z procházku u
nás v parku na Folimance. Chtěla jsem, aby mi holky trošku zapózovaly na
lavičce. Agátu první zajímalo něco důležitějšího, ale potom hodila její důležitý
obličej, no a nakonec to ty 2 vteřiny vydržely obě.
Hrátky s míčkem. Dixi mi občas
připadá, že je tak trochu pako.
Já to chci, já to chci!!!
Hurá, mám míček!!!
Aga na míček dlabe. Raději
čeká, jestli někde nevyleze nějaký zajíček.
A potom za námi přišel náš
kámoš, border teriér Tomík a to byl fofr.
Ještě se k nám připojil další pejsek a Dixi už se nestačila ohánět.
Tak se mi to nějak povedlo a na
Silvestra jsem si podvrtla kotník. Mám nohu v sádře, šikulka... Proto teď musel
s holkama chodit ven páníček, ale to znamenalo, že nebudou žádné fotky. Dnes se
mi konečně povedlo vyrazit prvně pořádně ven. No pořádně... Páníček nás vysadil
na Kavčích horách a pak si tam pro nás zase přijel, protože chůze mi ještě moc
nejde. Ale konečně máme první letošní fotky. V Praze jsou poslední zbytky sněhu
a holky byly i z té trošky nadšené. Všude mají hromady sněhu, jenom v Praze zase
nic. Ach jo.
Agáthka se na sněhu hrozně ráda válí. Je pak nádherně čisťounká. Dixi jí u toho
asistuje a tahá ji za uši.
Samozřejmě nesmí chybět pořádná
honička a boj o aportík.
Je to boj na život a na smrt...
Většinou vítězí Dixi. Agáthka jí
aportík nechá, protože je přece jen rozumnější, ale občas ho ukořistí a úprkem
mizí.
|
